Jdi na obsah Jdi na menu
 


Švédská trojka

5. 11. 2006

1


2. Aparát
Nemůžem za to že máme silnej aparát,
proto vás tu teďka budem srát a srát.
Za ty prachy jen pár minut budem hrát,
pořád je to lepší než jít prcovat.

Už jsme tady, už jsme tady, už jsme tady, už jsme tady YEAH!

Dokola furt tři akordy budem hrát,
autobusem jezdit, po hotelích spát,
kořalkou se vožrat, holky vopíchat,
nejdřív se nadlabat, pak vem to ďas!

Už jsme tady, už jsme tady, už jsme tady, už jsme tady YEÁÁÁCH!


3. Lidojedi
Naše skvělá kapela pracující v osvětě,
z venkova se vracela, přemmýšlela o světě.
Jednou přilít holub a na noze měl dopis,
psal ho Emil Holub a na koncert nás zval.
Nemáme strach z tůry, navštívíme Zanzibar,
sjedem černý hůry, vypijem každej bar.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.

Přijeli jsme do Afriky, nikde žádnej kulturák,
upadli jsme do intriky, ten Holub je pračurák.
Nenechaj nás asi zahrát, co je to za smůlu,
ve chvíli z liján špagát poutá soubor ke kůlu.
V kotli se voda vaří, šaman je kanibal,
koncert se nevydaří, nebude ani bál.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.

Divoši si preludují písně Karla Gotta,
jinou hudbu nesledují, jen svýho interpreta,
toho nikdy nesežerou, je to jejich sfinga,
opodál pod skalou šerou leží kosti Stinga.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.


4. Dechovka
Naše skvělá kapela, pracující v osvětě z venkova se vracela, přemýšlela o světě.


5. Namol pít
Zase sedim v hospodě a dochází mi pivo,
kluci mě pěkně serou, že furt plný maj,
pod pípou se válí chlap, z kapsy mu čouhá kilo,
rychle mu ho vyčóruju, budu tady chlastat.

Pít, pít, namol pít, už je večer šérý, Griotku a Sherry,
pít, pít, namol pít, už je večer šérý, Griotku a Sherry - RUM!

Zavírá se hospoda, tak nemáme co dělat,
koupíme si lahváče a pudem někam pít,
pak přídeme k Magorům a dostaneme žízeň,
tetička nás vyprovodí: Koukejte mazat pryč!

Pít, pít, namol pít, už je večer šérý, Griotku a Sherry,
pít, pít, namol pít, už je večer šérý, Griotku a Sherry - RUM!


6. Česká hospoda
Ptáš se mě tisíckrát, jestli má to cenu, jak tě mám rád,
nevím, jak říct, že od doby co tě znám, jsem sám.
Nebreč, nekvílej, nemá to cenu, život je zlej,
poslouchej chvíli, poslouchej co ti chci říct a dát.

Lžou, lidi si lžou, řeči se točí, je to jen žert, lžem, my si lžem, je to tak lepší, lásku vzal čert,
sme dva různý lidi, tak se smiř s tím, z keců plnejch lásky valí se dým, seš matka mých dětí, nikdy nic víc,
no tak to pochop, když teď už to víš!

Tak ti dávám peníze, k vánocům kožich, k svátku řetízek,
řekni mi prosím, kdo by se staral líp než já?
Kup si vibrátor, může bejt Bimbo nebo Diktátor,
soused se ti líbí, jenom ať slipy mý nenosí.

Lžou, lidi si lžou, řeči se točí, je to jen žert, lžem, my si lžem, je to tak lepší, lásku vzal čert,
sme dva různý lidi, tak se smiř s tím, z keců plnejch lásky valí se dým, seš matka mých dětí, nikdy nic víc,
no tak to pochop, když teď už to víš!


7. Ženy v ohňový zemi
Jó ty holky český, ty jsou tak hezký, švaj rum, švaj šoust,
ale to nic neni v porovnání s děvami těmi v ohňové zemi, švaj šoust.


8. Tragédie v JRD Čifárie
Takže příznivou zprávu o písni, nebudou čtyry, ale pět.
Tuhle písničku všichni znáte.

Kde je Laco, i don't know,
kde je Fero, i don't know,
kde je Jožo, i don't know,
kde jsou všichni? Fakujou,

Nak nak nakydej tenhle hnůj.

Kdo uklidí na poli?
Kdo podojí v maštali?
Kdo nahodí traktory?
Jenom ty, ty's tu zbyl!

Nak nak nakydej tenhle hnůj.


9. Balada
Kdyby ste měli zapalovač a mohli dělat, tak by to bylo dost dobrý!

Bydlel na koci města, kluk jako ty, dvě ruce, dvě nohy, jedno péro, jedna hlava a již od dětství měl nejoblíbenějšího kamaráda Lojzu, s kterým chytali čolky, spolu vopíchali první holku, spolu sežrali prvního psa a slíbili si kamarádství na život a na smrt, jak už to tak chodívá na malých vesnicích mezi nedospělými hochy. Vše se zdálo být krásné a čisté, než se na vesnici zjevila krásná podučitelka Pyzducha, která oboum chlapcům učarovala, přesto si však rozťali žíly a stvrdili svou krví přísahu, že nikdy se jí nedotknou a Petr si pořád eště zpíval:

Kunratice - malá ves, ukrad bábě kundu pes, bába křičí naříká, že pes s kundou utíká.

Všechno se zvrátilo jednoho pozdního odpoledne, kdy v místní sokolovně hrála pokleslá zábavová skupina. Oba hoši se tam chystali a slíbili si, že si spolu popijí a pokoukají na taneční páry, když je ty holky nezajímaj. Petr se zdržel v kravíně, kde dojil malá selata a když se vvrátil o něco později a dal si dvojitý rum, skrze clonu temné říčanské lahoviny viděl, jak uprostřed tanečního parketu vytáčí sólo Lojza s Pyzduchou, tělo na tělo a přes fialové džínové oblečky elpo se valí semeno, láva, smegma, magma do bot. Jakmile toto spatřil, odmrštil prázdnou sklenici a jedním skokem se utkal na život a na smrt se svým přítelem. Jelikož byl posílen z dojení selat, hladce ho přemohl a rozťal mu lebku prázdným panákem. Znáte jak to končí, zamřížovaný anton, rychlá pomoc dobrovolného hasičstva a už ho vedou álejí opadaných hrušní k pankráckému kopečku a ještě skrze to okénko Petr sebral tolik síly, že zpíval:

Kunratice - malá ves, ukrad bábě kundu pes, bába křičí naříká, že pes s kundou utíká.

Dohra je krátká, jak tomu bývá u podobných příběhů, soud byl nestraný, tvrdý, drsný a spravedlivý, a tak jednoho rána než kohout zakokrhal přišla koorta mongoloidů a vyvedla Petra po čerstvě ohoblovaných dobových fošnách tam, kde je to temné propadlo s konopným lasem. Skrze střepy nasypané na zdi okolo pankráckého vězení viděl mihotat, ligotat, blištit a třpitit se slunéčko, které vycházelo v jasných červánkách a než se zhoupl, naposledy zpíval:

Kunratice - malá ves, ukrad bábě kundu pes, bába křičí naříká, že pes s kundou utíkááááájejejéééááááoúúú.


10. Představovačka
Ať žije po vzoru slavných kapel, jako zejména Vitacit a Kern, je potřeba představit vám nájemné muzikanty, kteří v součastný době tvoří Tři sestry. Začneme z kraje, muzikanti vám zahrají sóla příslušných parte: kytara - Nikotýn, harmón - Sup, kapelník - inženýr Magor, bubenýřina Hadr a křičí a na flašinet hraje slepý flašinetář Lou Fanánek Hagen.


11. Plesový ráno
Dlouho tě chci ukázat všem klukům z naší školy,
oni nevěří mi, že už holku mám.
Proto jsme tu na plese a pijem vodky, koly,
a na ságo táta tango hraje nám.
I profesor chemie už vidí, že mám holku,
spolu tancujeme maturitní džajv.
Pak si sednem do kouta a když začnou hrát polku
ságo není nutný věci chytaj drajv.

Plesový ráno, dědci plivou do korpusu, maj vesty zelený i náš táta ji má,
plesový ráno právě ti dává pusu, mám slzy ve vočích, vim co to znamená.

Zamykáš se s táto v šatně a já tonu v nářku,
můj sen velký lásky k ránu odlétá.
Na ex piju velkou vodku, líbám ruštinářku,
bude na matůru učit mě do léta.

Plesový ráno, dědci plivou do korpusu, maj vesty zelený i náš táta ji má,
plesový ráno právě ti dává pusu, mám slzy ve vočích, vim co to znamená.


12. Maminka
Když přídu v noci domů, na plotně neni žrádlo,
v lednici vinnej ocet a ve vaničce sádlo,
na šňůrách nevisí, v koupelně hnije prádlo,
ty ležíš pod pohovkou, zlitá jako brok!

Padá popel z cigaret na župan s tulipány,
pod Vlastou usínáš a mě nevnímáš,
marně se snažíš dočíst, jak se maj chovat mámy,
nikdy's to nevěděla, tak tě proklínám dirty mum!

Zas tejráš celou partu, mě, ségru a i tátu,
já na to nemám nervy, bydlim na internátu,
přijedu na vánoce, ty visíš na špagátu,
není to ze zoufalství, chceš nás potrestat.

Padá hlína z hrstiček na novou černou rakev,
do ticha Řeháčkových kanců duní marš,
nad hlavou bouchá sada silvestrovských raket,
dívám se na tátu a v očích je to tam: TEĎ KLID MÁM!


13. Boule
Na podzim padá splín a taky listí,
švestky jsou modrý a se starou bowli vaříme.
Žebřík je slizký a bývá hodně kluzký,
když spadnu dolů, těžko chytám ztracenej dech.

Když piješ dost bowlí, čert vem bouli.

Z vobrazů bledej ksicht - na sebe koukám,
dieta hnusná a kosti mi drží zinkoklih,
v neděli zas příjde za mnou moje stará,
přinese bowli, žeru švestky a piju líh.

Když piješ dost bowlí, čert vem bouli.

Na podzim, každej rok, furt je to stejný,
sádrovej krunýř všude až do vánoc mám,
možná se to jednou do budoucna změní,
až budou růst švestky jak rybíz na keřích.

Když piješ dost bowlí, čert vem bouli.


14. Večerníček
Láďa miluje Máňu, Karel je estébák, zkaženej vzduch, pod nápisem KSČ vidíme,
že Hagen a Landa je bůh.

Was ist das Unter den Linden, das ist eine Mädchen,
diagnosen kunden pinden, so wie lakmus ficken,
die hat grose Kombjake, aber Totenhosen,
wieviel Kunden hast du Heute Nachmittag zu essen?
Die hat Pistol operzeitung, herzliche wilkommen,
hat geleren oberzeitung Come on baby, kommen!

Láďa miluje Máňu, Karel je estébák, zkaženej vzduch, pod nápisem KSČ vidíme,
že Hagen a Landa je píča.


15. O melouny boj
V sále řízná polka zní, holky jsou hned zábavný,
to se ví že vážně maj, všechno co maj mít.
Jarka s Járou tancuje, on ji tajně miluje,
v stodole si láduje její melouny.

O melouny boj, o melouny bóóój, o melouny boj, o melouny boj.

Škvírou v trámu sleduje Karel dění v stodole,
to jsou věci náramný, co v slámě vidí.
Šmátrá se kolem zdí, šukající oba bzdí,
podporují mazání, není k ustání.

O melouny boj, o melouny bóóój, o melouny boj, o melouny boj.

Jára s Karlem soupeří, kdo Jarku osouloží,
ve stodole pod slámou, snad ji při tom nezlámou!

O melouny boj, o melouny bóóój, o melouny boj, o melouny boj.
Ještě si dám rum.


16. Metalice II.
Tak už mi neopakuj že se se mnou bojíš a víc se nerozpakuj v noci se mnou jít,
není to žádná hrůza šibeniční kopec, provazy z oběšenců sviští vichřicí,
tak neboj se pod popravčím kůlem se mnou stát, jsem jenom trochu jinej, stejně tě mám rád.

V noci pod postelí má doupě vlkodlak, zase mi za krkem sedí houfy ježibab,
škrábou mě nehtama, vokusujou zubama, jsou celý zelený, kocovinu mám.

Když vítr ustane, tak kostlivci nechřestí, Alzůna postane pak kořen neřesti,
už zejtra jsou dušičky a dneska Helloween a sabbat a košťata z prasečích štětin,
a neměř si pořád kardiogram, když díváš se v plamenech na pentagram.

V noci pod postelí má doupě vlkodlak, zase mi za krkem sedí houfy ježibab,
škrábou mě nehtama, vokusujou zubama, jsou celý zelený, kocovinu mám.


17. Kovárna III
Zavřeli nám Kovárnu a dozněl zvuk kovadlin,
dědci krměj holuby a nevylejzaj z nor,
holky jsou hubený a kozy maj povadlý,
smutný voči turistů, co přijíždějí z hor.

Zavřeli nám Kovárnu a dozněl zvuk kovadlin,
dědci krměj holuby a nevylejzaj z nor,
kozy jsou hubený a holky je maj povadlý,
smutný voči turistů, co přijíždějí z hor.

Je to sice pakárna, že tu neni Kovárna, jsou však nový hospody, kam můžem chodit pít,
zpátky se to nedá vzít, dlouho nám v uších bude znít, cinkali jsme klíčema, chtěli restituce mít!

Tam kde sme dřív chlastali by měl stát novej hotel,
v Bráníku pěst na voko v prostřed rozvalin,
nám vůbec nevadí však novejch časů model,
v hotelu na baru zazní zvuk kovadlin!

Je to sice pakárna, že tu neni Kovárna, jsou však nový hospody, kam můžem chodit pít,
zpátky se to nedá vzít, dlouho nám v uších bude znít, cinkali jsme klíčema, chtěli restituce mít!

Dědci pijou panáky a pečou hnusný holuby, kozy na vrch hlavy, maj turisti vzor.


18. Dodo a Dude
Máváš mi z parníku tmou, jedeš někam pryč za snem a za duhou,
dáváš mi poslední sbohem a odjíždíš někam v dál a v dál.
Rád byl bych topičem tvým někde nad hlavou s tebou nad palubou,
smutek musim zapít ve svý milý hospodě.

Ná ná na na na ná ná na na ná na ná na na na na na ná...

Řeky tečou různým směrem a ty mě dnes opouštš,
jenže jedeš po moři, a tak nevím jestli tě chytí teplý golfský proud.
Možná za pár let se můžem znovu sejít třeba na Havaji sami sam,
dáme si cukr, kávu, limonádu, čaj, rum BUM!

Ná ná na na na ná ná na na ná na ná na na na na na ná...

Heleďte se, my už umíme akorát úplný hovno...

. Pijánovka
Na highwayi číslo jedna vyjetejma kolejema,
v pachu nafty, svíček, prachu, jezděj trucky beze strachu,
možná potkáš cestou Láďu, jak žene svuj dravej bus,
svojí starou rychlou káru, který říká autobus.
V Průhonicích vezme plnou, na padesátym spláchne kolou
rybu, kterou snědl celou smaženou, jen trochu leklou.

Highway číslo 1 a po ní jede king, Láďa jede autobusem, je fuck highway king!

U Humpolce v příkrym kopci často bouraj politici,
Láďa vždycky zapálí si Camelku, jak dobrodruzi,
u Křížů si koupí žvejku, velkej stejk a pěknou holku,
na cestě je chlapům smutno, zvlášť když nemaj rychlou ruku.
Každej řidič má svůj příběh, někdo prchá před osudem,
někdo zdrhá před svou starou, neboť ztratil prachy s vírou.

Highway číslo 1 a po ní jede king, Láďa jede autobusem, je fuck highway king!

Láďa nosí ve svym srdci příběh černej, jako krtci,
plnej zrady, krve, pěstí, závisti a nenávisti,
jeho příběh je tak krutej, že je ze všech nejkrutější,
že ho Láďa nosí v sobě a zemře s nim ve svym hrobě.
A tak končí tahle píseň o Láďovi s autobusem,
jeho příběh my neznáme, a tak o něm nezpíváme!

Highway číslo 1 a po ní jede king, Láďa jede autobusem, je fuck highway king!