Čundr na Blaník
Tak jsem se rozhodl jít pěšky na Blaník. S nápadem alko-výletu se přidal i muj otec, kterej je pro každou špatnost jak dělanej. Se spacákem, krabicema levné poézie, kolou a lahváčem jsme vyrazili na cestu, prvních 25 kilometrů nic až náhle Popovická hospa. No teda Kácovská 12, to je poklad a první tři kousky skoro na exx padli jak Němci do krytu. Životabudič - velkýho ruma na cestu už byl jen třešní na dortu. Další cesta znemožněna dobitím houby, skončila u kamaráda v Jedové chýši uprostřed lesa. Cesta zpět do Popovic byla jasná volba a po partii šachů, vítaný Kácov dále padal jeden za druhym. My jsme se vrátili do Jedovky na šachy, ale Krutonius (otec), přišel až někdy k ránu, cosi šprechtil (asi svahylsky) a padnul jak zákony kážou. Raní vstávání někdy odpoledne bylo kruté, a tak jsme zalarmovali domácí jednotku at nakopne káru a dovalí pro nás pod Blaník. My jsme zatim "došli" stopem do Louňovický hospy, tam jsme se občerstvili a jeli domu s krásnym pocitem že jsme vyšli na Blaník na kterej jsme viděli jen z hospody.:-)